Hřbitovní láska
15. 7. 2009
S lopatou na zádech kráčel podzimním listím. Měsíc jasně zářil. Za pár dní bude úplněk. Došel ke hřbitovu. V zemi bylo zabodnuto mnoho dřevěných křížů a pod nimi mnoho těl. Jeden z nich vybral a začal z něj lopatou odhazovat listí a hlínu. Bylo to náročné, ale aspoň ho to zahřálo.
Narazil na tělo. Odložil lopatu, podal jí ruku a vytáhl ji. Ucítil vzrušující hnilobný zápach. Byla to žena. Na hlavě měla zbytky dlouhých hnědých vlasů a na sobě jen cáry oblečení. Některé části jejího těla byly dost shnilé. Opatrně a ohleduplně ji odtáhl k blízkému stromu a opřel ji o něj. Sám si sedl asi o půl metru vedle ní a začal si s ní povídat. "Ahoj", začal rozpačitě, "Já jsem Martin. Je mi sedmnáct. Je tu krásně, že? Už delší dobu jsem se tu potloukal. Hodně cestuju. Asi si tu najdu nějakou práci. A co ty? Jsi tajemná...". Povídal si s ní ještě dlouho. Ztratil pojem o čase,ale mohly to být dobré čtyři hodiny. Pak se rozloučil. Nasypal většinu hlíny zpátky do země, tam ji položil a zasypal jen troškou zeminy, aby to měl příště jednodušší. Vydal se domů.
Probudil se až kolem poledne. Celý zbytek dne se jen těšil na noc. Pozdě večer se slušně oblékl, učesal, vzal si lopatu a vydal se na hřbitov. Našel ji už po pár úderech lopaty. Tentokrát ji vzal do náručí a znovu položil ke stromu. "Ahoj. Jsi ještě krásnější než včera. Těšil jsem se na tebe. Vlastně jsem nemyslel na nic jiného. Jak ses měla? Já se nudil. Není ti zima? je? Můžu ti dát své oblečení, ale asi bych tu umrznul. Pro tebe sice rád, ale bylo by asi výhodnější a praktičtější se troško přitulit...". Přisunul se k ní. Rozpačitě k ní natáhl ruku. Propletl své prsty s jejími. Trošku to zapraskalo. Byla lepkavá. Pokračoval tiše v diskusi. "Víš... Mám tě rád. Vím, že tě znám jen jeden den, ale i tak... Jsi skvělá. Neviděl jsem nikdy nic krásnějšího než tvou tvář. Nechceš se mnou chodit?"
Třetí noc opakoval postup ze včerejška, jen si rovnou sedl přímo vedle ní. "Ahoj", řekl, pohladil ji a chytl ji za ruku. "Přemýšlel jsem a napadlo mě, že si tě vezmu hned jak mi bude osmnáct. Ano, známe se teprve třetí den, ale vím že mi to vydrží. Pak si vezmu život, abychom mohli být spolu. A budeme mít krásné děti." Na chvíli se odmlčel a pozoroval hvězdy. "Jsi tu už dlouho, že? Budeš asi zkušená". Políbil ji. Nevadil mu pach, absence prstů ani hnědo-bílé rty. Začal ji postupně poslepu zbavovat zbytků oblečení.
Otevřel oči. Rozkašlal se. "Ty jsi muž?", zakřičel když zjistil, že jeho mrtvola má penis. Začal se mu zvedat žaludek. Dusil se a zvracel přímo na "její" tělo. U toho šíleně řval: "Proč jsi mi to neřekla? Chtěl jsem si tě vzít! Chtěl jsem se kvůli tobě zabít! Fuj! jsi to nejodpornější co jsem kdy viděl!". Řev doprovázel kašlem a zvracením. Začal se bít do břicha a kopat do mrtvoly. Přes zvratky v jeho ústech mu už nešlo rozumět. Zešílel a udusil se.
Za nějaký čas našla rodina svého syna bez oblečení, polámaného, pozvraceného a s druhou poblitou mrtvolou se šíleným výrazem vedle něj.
