Zamyšlení
15. 10. 2009
Já jsem jednou otevřel šuplík u mého stolku a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, byla v něm krásná bílá halenka s prstenem. Já ten balíček rozbalil a zadíval se na tu jemně bílou barvu a ten zlatý prsten s bílým kamínkem: "To jsem jí koupil, když jsem byl poprvé ve Švédsku. To mohlo být asi tak před 2 nebo 3 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil jsem se k posteli a položil tu halenku a prsten k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Má přítelkyně totiž zemřela. Pak se ke mně obrátil brácha a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik." A já stále dodnes myslím na jeho slova ........ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou, píšu básně a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s holkou, se kterou právě chodím, s mými přáteli a méně času na počítači. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou černou košili i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by moje bývalá přítelkyně udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude mezi živými. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění anebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do vinárny U sv. Anny / její zamilovaný podnik/ se mi líbí. To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou sečteny. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropásnu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní. Jsi-li ale tak zaneprázdněn/a, že nemáš pár minut času si toto přečíst, protože "za chvíli, zítra, za týden ....." je také dost času, možná už to nikdy neuděláš. Udělej si trochu času na přečtení a zamyšlení.