Jabloňové ary
30. 7. 2012
Celou noc přemýšlím,
zda-li mě máš aspoň ráda.
Kampak koukáš? Do moře.
Krotím smutek, hada.
Pod víčky tě střádám,
koukám a oči zavřené.
Mluvím bez těch slov,
co v slzách jsou zamčené.
Srdce jak silný magnet
všechny kapky pochytá.
Ta hlava je tě plná,
však nenajedla se do syta.
Jen se směj než přijde život,
co klacky do chůze háže.
Já chci s tebou jednou stát
před knězem, jenž nás sváže.
Nepustím tě a nenechám
tě samotnou v dešti stát.
Koukni se před sebe,
vídíš rozkvétající sad.
Včela včelu nahlas zdraví,
když ji vidí touhou umírat
po sladké šťávě květů,
kterou nemuže přestat milovat.
Stejně tak já tebe slečno
nádherná a nezkušená.
To jen ty a žádná jiná,
srazila mě na kolena.