Harmonie
30. 7. 2012
Procházka lesem po betonce,
kráčím ve společnosti buků.
Jsou tak šlechetní a statní,
chrání mě a zvou do svých shluků.
V ranní rose černých skal,
skrývá se zvláštní nostalgie.
Bublání potůčku a ptactva křik,
to všechno ten vztek pohlcuje.
Uhýbám z tmavě šedé silničky
na cestu lesní trávou zarostlou,
kolem je spousty ostružin
s chutí jemně nakyslou.
Následuje palouček světlem hlazený,
jen malá díra v korunách stromů.
Z krku šátek rozvazuji,
ale dnes nevrátím se jistě domů.
Zde zůstanu v té harmonii,
na zem do mechu si lehám, slunce palí,
do obzoru drzé listí leze
a záře vyhřívá vše z dáli.