Právo nevinnosti
14. 10. 2013
Sladká melancholie v cele s okovy. Zvony městem zní, leccos napoví, to záliba je rozkaz popravy. Copy se dívce mezi mříže proplétají, copak v tmavé kobce vlhké tají, když nad sekerou se křídla třepotají. Touha po krvi davy lidí nutí řvát a to muž smrti má tak rád, když nosí ostří mistr kat. Už ji vedou ulicemi, náměstím, nerozeznává smůlu se štěstím. Usmívá se, pláče - to je tím. Na špalek již hlavu skládá, myslí na člověka, jenž má ráda na krk ji lesklý chlad padá. Náhle se zbraň v poupě mění, panovník lituje odsouzení, zázrakem přišel o jeho jmění. Popraviště je středem parajevu, i opilec přestal píti v sklence révu a kat schovává se v blízkém chlévu. Kráska zírá zvláštním zděšením na stádo ovcí, na jejich splín, s ochranou anděla v slunci poledním.