Morálka a Úspěch
29. 4. 2016
Tolik bouří po svém boku ustáli a loď za lodí je vítali. Symboly euforie oceánského života a nyní má přijít konec, nicota. Nebe mění azur na barvu smrti, zdá se, že kdosi jejich základy drtí. Vichr opřel se o stěny a do moře byly kostky vrženy. Vlny brousí zírající špice naděje komodorů, kapitánů i námořníků, co sužují je kurděje. Dvě věže stvořili bozi z rozmaru. Záhadou zůstává, proč ženou je teď do zmaru. Jak padne jedna i druhá se hroutí. V zápětí Poseidon tu prvou bortí, ale jen zlehka. Nabažil se korunkou. Obě dál odolávají vlnku za vlnkou. Spáry klimatu s nimi bijí, snad se jiskry nerozbijí. Další náraz, dva a tři, vždyť sem věže nepatří. Důvod - to tajemství ukazují lidé, dobří jste, ta věž tu bude. Rázem však se Morálka drolí a věž Úspěch nepřipraven na cokoliv. Jen se dívá na skonání své lásky, do žalu upadá, do pěny za šumu bez hlásky. Sám státi nemůže, následuje milovanou, a co potká kocábky, až tohle místo minou? Čekají je ostré útesy a mělké dno, na které je i není dohledno, a až lidé obrátí se od té tmy, věže budou znovu vztyčeny.