Kapalina marnosti
29. 4. 2016
Poznal jsem tisíce lidí, stovky nalejváren, jenž jsou holým dnem všech měst, kde však existence skleslé bijí další den mezi nudou setrvání a nudou cest. Jedni žijí, druzí přežívají pro tekutou smrt, ostatně nic jiného je netěší, pouze do hlavy lít si jed, upravit vrt, a domů vracet se po pěší. Ruce šmátrají po sklence a v krabičce cigareta, ta chuť lhostejnosti opíjí davy, které hatí metafyziku tklivého světa, ale jen jedinci zabíjí čas a mění stavy. Místo zpěvu hudba z jukeboxu, ponurá nálada a neónů svit. Možná časem uvíznou v detoxu a pak zas stejně půjdou pít.