Červená říčka
26. 9. 2016
Hledáš pokušení, nic tě nebaví. Zíráš na paže a přemýšlíš nad odstínem červené barvy, až to vypadá, že tak trochu bdíš. Nemůžeš se dostat pod kůži, ztrácíš kuráž, ale chuť se nevytrácí. Sedíš sama na chladné lóži dokud se svědomí nevyzvrací. Nejde to dál se dostat pod kůži, ovšem prorážíš prvé epitely. Ruka rázem vypadá po pádu do růží, nevěříš na lásku, však sníš o příteli. Už nechceš se dál dostat pod kůži, říčka krve stéká, s elegancí kape. S obdivem to sleduješ, děj tě odpruží, jen hrstka duší tvé počínání chápe.